Lobendava - zimní spaní

Letošní zimní výprava začala pátečním podvečerem v útulné chalupě náčelníka v Krásné Lípě. Večer jsme strávili v družném hovoru, kdy jsme za zvuku cinkajících půllitrů a ostřejších panáků spřádali plány na podzimní albánskou expedici a nechávali naši fantazii volně plynout.

Ráno jsme si v poklidu dopřáli snídani a poté vyrazili na vlak, který nás zavezl do zastávky Velký Šenov. Odtud už jsme pokračovali pěšky po silnici do Lipové, kde nás v restauraci U Pytláka čekal pozdní oběd. Posezení se příjemně protáhlo, a tak jsme na trasu vyráželi až kolem čtvrté odpolední – v zimním období už to bohužel předznamenalo dochod na čelovky.

Modrá turistická značka nás vedla kolem Zámeckého rybníka a opravovaného zámku Lipová, dál ke kostelu sv. Jáchyma s nádhernou křížovou cestou, tvořenou kolorovanými dřevořezy. Když jsme konečně sešli k hranici, krajina se už halila do šera, a tak jsme nejkrásnější úsek kolem Severního potoka prošli téměř potmě.

Nejprve jsme narazili na odpočinkové místo s cedulí Nordkap a v domnění, že jsme dorazili na nejsevernější bod republiky, jsme to náležitě oslavili z vlastních zásob. Ve světle čelovek jsme však přehlédli, že skutečný nejsevernější bod s kamenným obeliskem je ještě o padesát metrů dál – a tak jsme slavili znovu :-).

Do nového přístřešku na nocleh nám zbývalo ještě dva a půl kilometru, které se ve tmě zdály mnohem delší. Naštěstí jsme dorazili do volného útulku, kde jsme se pohodlně ubytovali. Vašek na vařiči připravil voňavý svařáček, povídali jsme si, popíjeli a užívali si příjemný večer. Největší výzvou nakonec bylo poskládat se na spaní, ale i to jsme ve šesti lidech nějak zvládli. Celkově palec nahoru za takovéto přístřešky. Jen houšť!

Ráno nás po snídani čekal už jen svižný přesun do Lobendavy na zastávku, abychom stihli jeden z mála projíždějících autobusů. Celá akce se nesla v pohodovém duchu – byl to krásný zimní víkend plný přátelství, smíchu a pohody.