logo Paštikáři

Čergov

2019 jaro

3.5. Praha - na Staré poště měli plno, takže jsme vzali zavděk restaurací naproti a vyzkoušeli jejich plzeň, boršč a česnečku. Postupně se k naší liberecké partě připojil i Suri a Vašek. Chlapci z Moravy a Slezska pak klasicky přistoupili do vlaku cestou a viděli jsme je až ráno, při rychlém přesunu do vlaku na Kysak. Byli ještě docela rozespalí, protože celou noc prochlastali.

Další vláček nás posunul do polní zastávky Šiba, odkud jsme vyrazili na památku Unesco - kostelík v nedaleké vsi Hervartov. Po obhlídce pěkného dřevěného (ale zavřeného) kostela a po dojedení posledního řízku, jsme za počínajícího krápání začali stoupat křížovou cestou na nedaleký vrch Žebrák. Bohužel krápání postupně přešlo v déšť. Naštěstí u rozhledny na Žebráku bylo kryté sezení, kde jsme dali sváču a po červené pak pokračovali na Bukový vrch a dál na Chochuľku a kopec Čergov. Výhledy se nekonaly, jen déšť a mlha, která se občas roztrhala, takže byl vidět jen další hřeben Čergovského pohoří. Po krátkém klesání docházíme do chaty Čergov, která předčila naše očekávání: příjemná obsluha, nízké ceny, dobré jídlo i pivko. Honza byl ve formě a šel spát asi jen proto, že mu nás už bylo líto, jak jsme pospávali kolem stolu. Nocleh za 10 EUR v čisté posteli neměl chybu (chrápače jsme dali na vedlejší pokoj :-)

Ráno se nikomu moc do té zimy nechtělo. Teploměr venku ukazoval 3 stupně a za okny se honila mlha v poryvech větru. Dali jsme si polévku k snídani, pivko a šlo se. Dokonce i Paker se slovy "No tak jo" nakonec musel ven. K deštivému počasí ze včerejška se dnes přidal i vítr.

Vyšlápli jsme zpět na Čergov a Chochuľku a dál pokračovali pro změnu po modré, přes Veľkou Javorinu a Solisko. V Sedle Prihyby jsme zalezli za mez, kde tolik nefoukalo a dali si rychlý oběd. Na moc dlouhé prostoje to v té zimě nebylo ...

Naštěstí už jsme to neměli daleko, jen asi 1h chůze na lesácký přístřešek za vrcholem Dvoriská. Naštěstí tam bylo trochu suchého dřeva, takže oheň jsme snadno rozdělali a skautské klání s jednou zápalkou se tedy nekonalo. Uvařili jsme čaj a dali si i něco ostřejšího. Maky vytáhl ukulele a začala zábava, která se protáhla až dlouho do noci ... ráno jsme pak zjistili, že nám někdo vypil téměř všechen tvrdý alkohol :-(

Po snídani u ohýnku jsme sbalili stany a vyrazili na Minčol, který je se svojí výškou 1157 m n.m. nejvyšším vrcholem celého Čergovského pohoří. Teplota ještě trochu klesla a na hřebeni začlo pěkně chumelit. Pěkná vánoční procházka se ale postupně změnila na vysokohorskou tůru Hanče a Vrbaty. Nahoře foukal silný vítr, který hnal sníh téměř vodorovně a v poryvech nám cloumal batohy. Na Minčolu bylo cca 10 cm čerstvého sněhu, ale na koulování nebylo pomyšlení. Rychle udělat fotky u vrcholového pilíře a hybaj dolů. Zvolili jsme červenou sestupovou trasu, která byla dost strmá. Po sněhu to pěkně jelo, takže jsme byli dole docela rychle. V ústí Kalinovského potoka jsme dali rychlý oběd na stojáka. Sníh tady, v dolních partiích, přešel v déšť a zima lezla za nehty. Další nepříjemnost se vyklubala ze žluté turistické cesty, která se prostě ztratila v podmáčené louce. Do vesničky Kamenice jsme dorazili kompletně promočení, v botách nám čvachtalo a z rukávů crčela voda. Ani pomyšlení na výstup na nedalekou zříceninu Zámok. Dokonce i jen podívat se na ní dalo jen stěží, protože z toho směru foukal silný vítr a chlístal déšť do očí.

V Kamenici jsme byli naprosto ztracení. Hospoda měla zavřeno, penzion obsazeno. Jedině náčelník Suri věděl sobě rady. Neztratil hlavu a udělal jediné, co umí perfektně a instinktivně - v sámošce koupil lahev borovičky. Od místních jsme se dozvěděli o motorestu u hlavní silnice a tak jsme se vydali tím směrem. Cestou ale byla reštaurácia Imperio (že Suri :) a zde jsme si dali pivo a taky hlavy dohromady a vymysleli ústup do nedalekých Lipan, kde Vašek telefonem objednal ubytování v hotelu Trója.

Rychlý přesun busem, během kterého zmizela zakoupená borovička a už jsme se hrnuli do vestibulu hotelu - civilizace, teplo, sucho, alkoholické nápoje, vybraná jídla, kulečník, fotbálek, sprcha, čistá postel, snídaně, výhled z terasy ... Hotel ráno opouštíme jako noví lidé - usušení, vykoupaní a nasycení.

Druhý pokus o zdolání zříceniny Zámok je již úspěšný - dokonce na chvilku vysvitlo i slunko. Nahoře na Minčolu je stále vidět sněhový poprašek, ale my už se musíme vydat na zpáteční cestu. Při čekání na bus do Staré Lubovni jsme trochu zazmatkovali - dlouho nic nejelo, ale nakonec to dobře dopadlo a nemuseli jsme běžet 5km pěšky na vlak :-)

Závěr v Popradu už byl klasický, tj. nejprve Aquacity, které ale letos dle mého názoru bylo slabší - jednak jsme se sprchovali včera (někteří i ráno), druhak už jsme to tam znali. Další malér byl, že jsme si nerezervovali místa v hospodě Dobré časy, kde bylo natřískáno, takže jsme nakonec šli na burger na náměstí a taky to nebylo špatný. Jen těch piv tam na výběr moc neměli ...

Celkové hodnocení: přežili jsme. Čergov je krásné liduprázdné pohoří, ale docela bych si ho někdy dal i s výhledy a za lepšího počasí :-)

 

Účastníci: Čára, Zerzi, Maky, Honza, Olda, Vašek, Suri, Pakr, Frankie



© 2019 Paštikáři sobě