2025 podzim - AlbánieJe vedro. Sedíme na zemi ve stínu malé slivoně a necháváme odpočinout znavená těla. Nad námi se tyčí kolmá vápencová stěna, nad ní další a další, až k samotnému vrcholu Velkého Korábu, který jsme dnes pokořili. Do Radomirë nám zbývá sklesat už jen posledních 300 výškových metrů, ale všichni toho už máme fakt dost a nikdo už ani nemluví. Rozhlížím se kolem po té divoké nádheře a musím to vyslovit nahlas: Albánie je Rumunsko na steroidech. 2025 jaro - BeskydyPo 19 letech se vracíme do Beskyd, které nám kdysi zůstaly skryty za závoji mlh a dešťů. Tentokrát jsme si ale výhledy užili při naší 70 km obchůzce. 2025 únor - Lobendava - zimní spaníZimní výprava na nejsevernějí bod České Republiky ve Šluknovském výběžku. 2024 podzim - GruziePětitisícovky Velkého Kavkazu jako na dlani, 4 hodinové natřásání v maršrutce, přípitek gruziňákem ve 3 tisících pod hvězdnou oblohou, chačapuri 14x jinak i koupání v teplém moři. To všechno je Gruzie. 2024 jaro - Beskid Ziwiecki - Orava a KysuceTentokrát trochu dramatické putování po hranici mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravy. Do cíle nás došlo o jednoho paštikáře méně ... 2023 podzim - Rumunsko: Lotru a CindrelLotru a Cindrel nádherné, skoro opuštěné hory v Rumunsku plné pastvin, brusinek, borůvek a hub. Hory za zvuků ukulele, citátů od Nevrlého, básní od kamarádky, hory v doprovodu slunce a s partou fajn přátel. 2023 jaro - Volovské VrchyNápad projít Volovské vrchy vzešel od Frankieho - sláva mu! Je to liduprázdné pohoří s nádhernými výhledy, útulnami a dostatkem pramenů. My jsme prošli trasu z Hnilce do Zlaté Idky - celkem něco přes 70 km. 2022 podzim - Stolické Vrchy a Muráňská PlaninaBrdky uprostřed Slovenska, bez turistů. Trasa měla 63,5 km, nastoupáno 2389 výškových metrů, zklesáno 2467 metrů. 2022 podzim - Volejbalový turnaj KolibaReprezentujeme Paštikáře v dalekých Pasekách. 2022 jaro - Jižní VelebitKrásný divoký trek liduprázdným pohořím jižního Velebitu, při kterém jsme si sáhli na dno. Za ty výhledy to ale stálo! 2022 únor - Kytlice a Klíč - zimní spaníZimní spaní sice nebylo letos tak úplně na sněhu, ale to vůbec nevadilo. Čekaly nás dva krásné převisy a úžasné výhledy z vrcholu Klíče. 2021 podzim - KönigsseeKrásný podzimní výšlap kolem jezera Königssee na Německo-Rakouských hranicích a také na hranicích našich fyzických možností :-) Dle mapy.cz cca 45km, nastoupáno 4200m výškových, zklesáno 3040m. 2021 jaro - Rychlebské horyRychlebky aneb courání bez lidí po hranici i Polskem. 2021 leden - Roverky - zimní spaníLockdown nás nezmrazil ani v Roverkách. A že tam kvůli němu byl pěkný přetlak - volný převis abys pohledal ... 2020 podzim - Hostýnské vrchyMísto dlouho plánované výpravy kolem Königssee jsme museli vzít zavděk ČR, protože pár dnů před startem nám covid zavřel hranice. Ale hlavně, že jsme byli zase pospolu! 2020 jaro - Jeseníky, Kralický SněžníkKoronavirus nás místo na Slovensko zahnal do Jeseníků a vůbec to nevadilo. Bylo nádherně a počasí nám neskutečně přálo. Celkově jsme od středy do neděle ušli 83 km, nastoupali 2 800 výškových metrů. Prošli jsme územím třech krajů (Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický), územím třech historických zemí (Slezsko, Morava, Čechy) a byli na místě, odkud teče voda do třech moří - Klepáč. Byly jak ploché hřebeny s loukami, tak skály, prudká stoupání, potůčky, rašeliniště, prostě opravdu velká různorodost. 2019 podzim - RoháčeTak takhle krásně teplo bylo letos na podzim v Roháčích :-) Ne kecám, nebylo to zas až tak super, ale počasí nám nakonec docela vyšlo. Až na ten silný vitr, který ale na fotkách není úplně vidět. Přechod jsme tentokrát dali "nalehko" s přespáním na Ťatliakovej chate. 2019 jaro - ČergovOpuštěné pohoří Čergov nás přivítalo větrem, deštěm a přívalem sněhu. Dokonce i náčelník musel ustoupit do nedaleké osady Lipany aby nabral sil v hotelovém pokoji :-) 2019 jaro - Volejbalový turnaj 2019Reprezentujeme paštikáře na volejbalovém turnaji Ještědská 2019. Pravda, v trochu jiné sestavě, ale s kompletními dresy! 2018 podzim - Zakarpatská UkrajinaVýprava na Zakarpatskou Ukrajinu prosáklá vodkou a deštěm. Pokus o poloninu Boržava a nádherný přechod Bukovské poloniny. Zpět vlakem přes "východní semerink". Dobří lidé, dobrá vodka: první do jedné nohy, druhá do druhé nohy a "tretja na dušu" :-) 2018 jaro - České StředohoříTrek po Českém Středohoří v režii Suriho a s krásným počasím. Trasa vedla z Kostlomat pod Milešovkou, přes zříceninu hradu Sukoslav (první noc), Milešovku, Kocourov na zříceninu hradu Ostrý - tu druhá noc. Třetí den pak přes Boreč na Lovoš, z něj do Malých Žernosek na přívoz, přes Labe do Velkých Žernosek a na třetí nocležiště na Radobýlu. Čtvrtý den pak kolem Kamýku na Plešivec a přes Hlinnou a Kundratice na Varhošť. Někteří s odbočkou na Krkavčí Skálu. 2017 podzim - Vysoké TatryPoprvé jsme v rámci čundru řešili ubytování, ale jedná se o Vysoké Tatry a tam jinak nelze. Nakonec jsme skončili v Dolnom Smokovci , kde se nám Frankie postaral o catering a odkud jsme vyráželi na jednotlivé výšlapy. 2017 jaro - Bílé KarpatyZačáte akce doprováze silný déšť. Teprve, když se přidal velitel Sury se začalo dařit. Teda on se perfektně zamaskoval slivovicí, ale poznali jsme ho. Je to gerój - do kopce toho nachodil 2x víc svým nezaměnitelným obloučkovým stylem. Taky Frenkie překvapil, jak byl stále vzadu. Až druhou noc nám prozradil, že nám tajně nese buřty a piva pro všechny a že oslavíme jeho narozky :-) 2016 podzim - KaravankyÚžasný trek krásnými vápencovými horami mezi Rakouskem a Slovinskem. Počasí vyšlo na jedničku a nikdo se nezabil (i když to jednou bylo docela těsně :-) 2016 jaro - BeskydyNávsí - Sulov - Lysá hora - Ostravice - Pustevny - Radhošť - Rožnov p. Radhoštěm. Pak se partia trhala, část zůstala spát na Pustevnách, část na Radhošti a ve stanech. Večer zelená tráva, ráno 5cm sněhu (sakra, to je pořád v tom stanu nějaká tma ;-) 2015 podzim - Slovenský ráj a Králova holaČundr podzim 2015. Místo Roháčů jsme šli Slovenský Ráj a Nízké Tatry (díky/kvůli počasí). První dva dny deštivo, durch mokří, pak konečně hezky. Očekávání výhledů na Tatry. Z Vydrníku do Liptovské Tepličky. Prielom Hornádu, Biskupské Chýšky, Vernár, Králova Hola, Útulňa Andrejcová, Liptovská Teplička. Fajne 2015 jaro - Javorníky a Vsetínské BeskydyI přes to, že s námi byl v Beskydech Pakr, tak nepršelo. Možná tu anomálii způsobilo, že se Pakr připojil až na Kohútce, kam se dostal (maskován za gentlemana) autem nějakých děvčat, kterým se to nějak do kopce nechtělo rozjet :-) 2014 podzim - KrkonošeVosecká bouda budiž výstrahou poctivých turistů. Strašně nás tam natáhli využívajíc naší bujaré nálady. Jinak opět prima čundr. Jen škoda, že cestu pivních znalců jsme neměli čas projít celou (a někde už bylo zavřeno). 2014 jaro - Gorce + PieninyČundr jsme zahájili super-mega-giga-extra-hamburgerem v Rabka Zdroj, proběhli Gorce po hřebeni, po sestupu dolů dokoupili vodku a nechali se převézt přes Dunajec v pltích. Poslední noc jsme uspořádali dálkovou oslavu přes mobil s novopečeným tatínkem Surkem (i Sojka byla :-) 2013 podzim - Český kras a BerounskoKlasika kolem Berounky: Svatý jan pod Skalou, lomy Ameriky, Srbsko, kde nás opustil podroušený Suri (nejprve duševně a pak i fyzicky) a dále přes Kodu a Koněprusy. 2013 jaro - BieszczadyJarní čundr neproběhl klasicky na Slovensku, ale převážnou část v Polsku. Poloniny v Polsku jsou moc krátké. Nejhezčí část je asi až u Ukrajiny - Tarnica, Halicz a Rozsypaniec. 2012 podzim - Krušné HoryVolba podzimního čundru padla na Krušné hory. Poprvé šel s námi Maky a Sovíšek. Trasa vedla z Kraslic přes Špičák, Přebuz (zde bylo pěkně mrazivo), občerstvení v Horní Blatné, Vlčí jámy, rozhlednu na Blatenském vrchu k Hřebečné. Odtud jsme pokračovali kolem Mrtvého rybníka do Božího Daru, kde čundr končil. 2012 jaro - Veporské Vrchy a Polana Čundr přes Veporské vrchy a Poľanu. Vyráželi jsme z Čierného Balogu - Dobroče přes Machniarku, sedlo pod Vartou, Klenovský Vepor, Tri Chotare, Tlsty javor, Zakluky, Hronček, Tri Vody, Hrb, Vepor, Kopce, Poľanu a kolem Melichovy skaly do Skliarova. Svačinky od Vaškové tchýně. Příroda skoro bez lidí, hory bez chat, až třetí den a to měli jen lahváč a párky. Hrb - geografický střed Slovenska. 2011 podzim - Orlické HoryPodzimní čundr Orlické hory. Trasa z Olešnice přes Polomské sedlo, Šerlich, Velkou Deštnou, Kunštátskou kapli, výborné občerstvení na Pěticestí, bunkr Průsek, rozhlednu na Anenském vrchu a pevnost Haničku do Panského pole. 2011 jaro - Malá Fatra, Strážovské VrchyTrasa od Kunerádu přes Hlinickou Kýčeru, Skalky, Klak, Fačkovské sedlo, Čičmany, Strážov, Zliechov, Košecké Rovné, Kopec a na závěr přes Vápeč do Horné Poruby. Hodně trhání, velká skupina. Poprvé velmi velmi velmi dlouho době s námi šel opět Mamut. 2010 podzim - Jizerské HoryZahájení u Kozy v Oldřichovském sedle bylo bouřlivé a tak se parta v noci rozdělila na odvážné a moudré. Moudří zůstali spát u Kozy a odvážní se ztratili. Druhý den jsme se naštěstí šťastně shledali :-) a pokračovali dál do Jizerek ... 2010 jaro - Velká FatraPřechod od Ružomberoku přes Vlkolínec, Rakytov, Ploská, sedlo pod Borišovom, Ostriedok, Križnou, Blatnickou dolinu, Ostrou do Blatnice. 2009 podzim - Lužické HoryČundr Lužické hory. Trasa z Tolštejna kolem Luže, Hvozdu přes Scharfenstein do Hrádku nad Nisou s výbornou ferátkou u Jonsdorfu. 2009 jaro - Nízké TatrySníh nám trochu zkomplikoval plány - bylo ho všude ještě fůra. Docela náročný výstup na Štefáničku, kdy jsme si sháli až na dno :-) 2008 podzim - Českosaské ŠvýcarskoKomorní výprava, která nám umožnila spát načerno přímo v parku. Hned první noc se stala nemilá událost, kdy nám Suri pod převisem vypil téměř veškerý tvrdý alkohol a navíc nás pak druhý den strašně bolala hlava, takže jsme byli nuceni pít nepitnou vodu :-) Jinak super feráty a krása a nádhera kolem. 2008 jaro - Oravské BeskydyPrvní hospoda na startu a hned se muselo pít déle, jak se na kluky převrátil stůl s pivy - čas schnutí jsme si krátili čutanou. Pilsko přejmenováno na Opilsko, bo jsem hráli kolíčkovanou (poznej chlast s kolíčkem na nose). Pod Babiou Gorou v sedle blesk těsně vedle nás a pak úprk dolů. Szlak Akademičny na Babiu Goru. 2007 jaro - VihorlatNa této výpravě se přidal Honza a Zerzi zjistil, že má alergii na zázvor. Jinak krásné liduprázdné hory téměř bez výhledů. Prales a zarostlé pěšiny, krásné Morské oko a vrch Vihorlatu. 2006 podzim - Malá FatraNa této výpravě s námi byla dokonce dívka - Katka, Pakrova nastávající. Také se připojil Olexa. V sedle Medziholie přišli v noci medvědi pít k prameni. Pakr držel zbytek večera vařič a zapalovač, že medvěda sežehne. Vašek byl ve stanu s Olexou, ale ten ho vůbec neuklidnil: "Medvedze? Co? Sme mrrrtví!" 2006 jaro - BeskydyPršelo... a pršelo, byla mlha. První zážitek byl Třinec a ranní hospody, pak chata na Stožku, bloudění v lese za ním, nocleh na zápraží chalupy. Frankie se připojil až v chatě na Ďole, a v podstatě se tady přidal k čundrům. Polsko, Trojzemí, Hrčava, dvakrát Mosty u Jablunkova. Slunečno až při odjezdu Pakra. 2005 podzim - Roháče Oslava Pakrových narozenin nás vyhnala až do Roháčů. No a tady to vlastně začalo. Na první výpravy jsme už vyráželi dříve: Julky, Rumunsko (kde jsme se poznali s Tepličáky), ale tady jsme z toho udělali tradici ...
Je vedro. Sedíme na zemi ve stínu malé slivoně a necháváme odpočinout znavená těla. Nad námi se tyčí kolmá vápencová stěna, nad ní další a další, až k samotnému vrcholu Velkého Korábu, který jsme dnes pokořili. Do Radomirë nám zbývá sklesat už jen posledních 300 výškových metrů, ale všichni toho už máme fakt dost a nikdo už ani nemluví. Rozhlížím se kolem po té divoké nádheře a musím to vyslovit nahlas: Albánie je Rumunsko na steroidech.
Po 19 letech se vracíme do Beskyd, které nám kdysi zůstaly skryty za závoji mlh a dešťů. Tentokrát jsme si ale výhledy užili při naší 70 km obchůzce.
Zimní výprava na nejsevernějí bod České Republiky ve Šluknovském výběžku.
Pětitisícovky Velkého Kavkazu jako na dlani, 4 hodinové natřásání v maršrutce, přípitek gruziňákem ve 3 tisících pod hvězdnou oblohou, chačapuri 14x jinak i koupání v teplém moři. To všechno je Gruzie.
Tentokrát trochu dramatické putování po hranici mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravy. Do cíle nás došlo o jednoho paštikáře méně ...
Lotru a Cindrel nádherné, skoro opuštěné hory v Rumunsku plné pastvin, brusinek, borůvek a hub. Hory za zvuků ukulele, citátů od Nevrlého, básní od kamarádky, hory v doprovodu slunce a s partou fajn přátel.
Nápad projít Volovské vrchy vzešel od Frankieho - sláva mu! Je to liduprázdné pohoří s nádhernými výhledy, útulnami a dostatkem pramenů. My jsme prošli trasu z Hnilce do Zlaté Idky - celkem něco přes 70 km.
Brdky uprostřed Slovenska, bez turistů. Trasa měla 63,5 km, nastoupáno 2389 výškových metrů, zklesáno 2467 metrů.
Reprezentujeme Paštikáře v dalekých Pasekách.
Krásný divoký trek liduprázdným pohořím jižního Velebitu, při kterém jsme si sáhli na dno. Za ty výhledy to ale stálo!
Zimní spaní sice nebylo letos tak úplně na sněhu, ale to vůbec nevadilo. Čekaly nás dva krásné převisy a úžasné výhledy z vrcholu Klíče.
Krásný podzimní výšlap kolem jezera Königssee na Německo-Rakouských hranicích a také na hranicích našich fyzických možností :-) Dle mapy.cz cca 45km, nastoupáno 4200m výškových, zklesáno 3040m.
Rychlebky aneb courání bez lidí po hranici i Polskem.
Lockdown nás nezmrazil ani v Roverkách. A že tam kvůli němu byl pěkný přetlak - volný převis abys pohledal ...
Místo dlouho plánované výpravy kolem Königssee jsme museli vzít zavděk ČR, protože pár dnů před startem nám covid zavřel hranice. Ale hlavně, že jsme byli zase pospolu!
Koronavirus nás místo na Slovensko zahnal do Jeseníků a vůbec to nevadilo. Bylo nádherně a počasí nám neskutečně přálo. Celkově jsme od středy do neděle ušli 83 km, nastoupali 2 800 výškových metrů. Prošli jsme územím třech krajů (Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický), územím třech historických zemí (Slezsko, Morava, Čechy) a byli na místě, odkud teče voda do třech moří - Klepáč. Byly jak ploché hřebeny s loukami, tak skály, prudká stoupání, potůčky, rašeliniště, prostě opravdu velká různorodost.
Tak takhle krásně teplo bylo letos na podzim v Roháčích :-) Ne kecám, nebylo to zas až tak super, ale počasí nám nakonec docela vyšlo. Až na ten silný vitr, který ale na fotkách není úplně vidět. Přechod jsme tentokrát dali "nalehko" s přespáním na Ťatliakovej chate.
Opuštěné pohoří Čergov nás přivítalo větrem, deštěm a přívalem sněhu. Dokonce i náčelník musel ustoupit do nedaleké osady Lipany aby nabral sil v hotelovém pokoji :-)
Reprezentujeme paštikáře na volejbalovém turnaji Ještědská 2019. Pravda, v trochu jiné sestavě, ale s kompletními dresy!
Výprava na Zakarpatskou Ukrajinu prosáklá vodkou a deštěm. Pokus o poloninu Boržava a nádherný přechod Bukovské poloniny. Zpět vlakem přes "východní semerink". Dobří lidé, dobrá vodka: první do jedné nohy, druhá do druhé nohy a "tretja na dušu" :-)
Trek po Českém Středohoří v režii Suriho a s krásným počasím. Trasa vedla z Kostlomat pod Milešovkou, přes zříceninu hradu Sukoslav (první noc), Milešovku, Kocourov na zříceninu hradu Ostrý - tu druhá noc. Třetí den pak přes Boreč na Lovoš, z něj do Malých Žernosek na přívoz, přes Labe do Velkých Žernosek a na třetí nocležiště na Radobýlu. Čtvrtý den pak kolem Kamýku na Plešivec a přes Hlinnou a Kundratice na Varhošť. Někteří s odbočkou na Krkavčí Skálu.
Poprvé jsme v rámci čundru řešili ubytování, ale jedná se o Vysoké Tatry a tam jinak nelze. Nakonec jsme skončili v Dolnom Smokovci , kde se nám Frankie postaral o catering a odkud jsme vyráželi na jednotlivé výšlapy.
Začáte akce doprováze silný déšť. Teprve, když se přidal velitel Sury se začalo dařit. Teda on se perfektně zamaskoval slivovicí, ale poznali jsme ho. Je to gerój - do kopce toho nachodil 2x víc svým nezaměnitelným obloučkovým stylem. Taky Frenkie překvapil, jak byl stále vzadu. Až druhou noc nám prozradil, že nám tajně nese buřty a piva pro všechny a že oslavíme jeho narozky :-)
Úžasný trek krásnými vápencovými horami mezi Rakouskem a Slovinskem. Počasí vyšlo na jedničku a nikdo se nezabil (i když to jednou bylo docela těsně :-)
Návsí - Sulov - Lysá hora - Ostravice - Pustevny - Radhošť - Rožnov p. Radhoštěm. Pak se partia trhala, část zůstala spát na Pustevnách, část na Radhošti a ve stanech. Večer zelená tráva, ráno 5cm sněhu (sakra, to je pořád v tom stanu nějaká tma ;-)
Čundr podzim 2015. Místo Roháčů jsme šli Slovenský Ráj a Nízké Tatry (díky/kvůli počasí). První dva dny deštivo, durch mokří, pak konečně hezky. Očekávání výhledů na Tatry. Z Vydrníku do Liptovské Tepličky. Prielom Hornádu, Biskupské Chýšky, Vernár, Králova Hola, Útulňa Andrejcová, Liptovská Teplička. Fajne
I přes to, že s námi byl v Beskydech Pakr, tak nepršelo. Možná tu anomálii způsobilo, že se Pakr připojil až na Kohútce, kam se dostal (maskován za gentlemana) autem nějakých děvčat, kterým se to nějak do kopce nechtělo rozjet :-)
Vosecká bouda budiž výstrahou poctivých turistů. Strašně nás tam natáhli využívajíc naší bujaré nálady. Jinak opět prima čundr. Jen škoda, že cestu pivních znalců jsme neměli čas projít celou (a někde už bylo zavřeno).
Čundr jsme zahájili super-mega-giga-extra-hamburgerem v Rabka Zdroj, proběhli Gorce po hřebeni, po sestupu dolů dokoupili vodku a nechali se převézt přes Dunajec v pltích. Poslední noc jsme uspořádali dálkovou oslavu přes mobil s novopečeným tatínkem Surkem (i Sojka byla :-)
Klasika kolem Berounky: Svatý jan pod Skalou, lomy Ameriky, Srbsko, kde nás opustil podroušený Suri (nejprve duševně a pak i fyzicky) a dále přes Kodu a Koněprusy.
Jarní čundr neproběhl klasicky na Slovensku, ale převážnou část v Polsku. Poloniny v Polsku jsou moc krátké. Nejhezčí část je asi až u Ukrajiny - Tarnica, Halicz a Rozsypaniec.
Volba podzimního čundru padla na Krušné hory. Poprvé šel s námi Maky a Sovíšek. Trasa vedla z Kraslic přes Špičák, Přebuz (zde bylo pěkně mrazivo), občerstvení v Horní Blatné, Vlčí jámy, rozhlednu na Blatenském vrchu k Hřebečné. Odtud jsme pokračovali kolem Mrtvého rybníka do Božího Daru, kde čundr končil.
Čundr přes Veporské vrchy a Poľanu. Vyráželi jsme z Čierného Balogu - Dobroče přes Machniarku, sedlo pod Vartou, Klenovský Vepor, Tri Chotare, Tlsty javor, Zakluky, Hronček, Tri Vody, Hrb, Vepor, Kopce, Poľanu a kolem Melichovy skaly do Skliarova. Svačinky od Vaškové tchýně. Příroda skoro bez lidí, hory bez chat, až třetí den a to měli jen lahváč a párky. Hrb - geografický střed Slovenska.
Podzimní čundr Orlické hory. Trasa z Olešnice přes Polomské sedlo, Šerlich, Velkou Deštnou, Kunštátskou kapli, výborné občerstvení na Pěticestí, bunkr Průsek, rozhlednu na Anenském vrchu a pevnost Haničku do Panského pole.
Trasa od Kunerádu přes Hlinickou Kýčeru, Skalky, Klak, Fačkovské sedlo, Čičmany, Strážov, Zliechov, Košecké Rovné, Kopec a na závěr přes Vápeč do Horné Poruby. Hodně trhání, velká skupina. Poprvé velmi velmi velmi dlouho době s námi šel opět Mamut.
Zahájení u Kozy v Oldřichovském sedle bylo bouřlivé a tak se parta v noci rozdělila na odvážné a moudré. Moudří zůstali spát u Kozy a odvážní se ztratili. Druhý den jsme se naštěstí šťastně shledali :-) a pokračovali dál do Jizerek ...
Přechod od Ružomberoku přes Vlkolínec, Rakytov, Ploská, sedlo pod Borišovom, Ostriedok, Križnou, Blatnickou dolinu, Ostrou do Blatnice.
Čundr Lužické hory. Trasa z Tolštejna kolem Luže, Hvozdu přes Scharfenstein do Hrádku nad Nisou s výbornou ferátkou u Jonsdorfu.
Sníh nám trochu zkomplikoval plány - bylo ho všude ještě fůra. Docela náročný výstup na Štefáničku, kdy jsme si sháli až na dno :-)
Komorní výprava, která nám umožnila spát načerno přímo v parku. Hned první noc se stala nemilá událost, kdy nám Suri pod převisem vypil téměř veškerý tvrdý alkohol a navíc nás pak druhý den strašně bolala hlava, takže jsme byli nuceni pít nepitnou vodu :-) Jinak super feráty a krása a nádhera kolem.
První hospoda na startu a hned se muselo pít déle, jak se na kluky převrátil stůl s pivy - čas schnutí jsme si krátili čutanou. Pilsko přejmenováno na Opilsko, bo jsem hráli kolíčkovanou (poznej chlast s kolíčkem na nose). Pod Babiou Gorou v sedle blesk těsně vedle nás a pak úprk dolů. Szlak Akademičny na Babiu Goru.
Na této výpravě se přidal Honza a Zerzi zjistil, že má alergii na zázvor. Jinak krásné liduprázdné hory téměř bez výhledů. Prales a zarostlé pěšiny, krásné Morské oko a vrch Vihorlatu.
Na této výpravě s námi byla dokonce dívka - Katka, Pakrova nastávající. Také se připojil Olexa. V sedle Medziholie přišli v noci medvědi pít k prameni. Pakr držel zbytek večera vařič a zapalovač, že medvěda sežehne. Vašek byl ve stanu s Olexou, ale ten ho vůbec neuklidnil: "Medvedze? Co? Sme mrrrtví!"
Pršelo... a pršelo, byla mlha. První zážitek byl Třinec a ranní hospody, pak chata na Stožku, bloudění v lese za ním, nocleh na zápraží chalupy. Frankie se připojil až v chatě na Ďole, a v podstatě se tady přidal k čundrům. Polsko, Trojzemí, Hrčava, dvakrát Mosty u Jablunkova. Slunečno až při odjezdu Pakra.
Oslava Pakrových narozenin nás vyhnala až do Roháčů. No a tady to vlastně začalo. Na první výpravy jsme už vyráželi dříve: Julky, Rumunsko (kde jsme se poznali s Tepličáky), ale tady jsme z toho udělali tradici ...