PAŠTIKÁŘI - Přátelé paštik a borovičky
2020 jaro - Jeseníky, Kralický Sněžník
Koronavirus nás místo na Slovensko zahnal do Jeseníků a vůbec to nevadilo. Bylo nádherně a počasí nám neskutečně přálo. Celkově jsme od středy do neděle ušli 83 km, nastoupali 2 800 výškových metrů. Prošli jsme územím třech krajů (Moravskoslezský, Olomoucký, Pardubický), územím třech historických zemí (Slezsko, Morava, Čechy) a byli na místě, odkud teče voda do třech moří - Klepáč. Byly jak ploché hřebeny s loukami, tak skály, prudká stoupání, potůčky, rašeliniště, prostě opravdu velká různorodost.
2012 jaro - Veporské Vrchy a Polana
Čundr přes Veporské vrchy a Poľanu. Vyráželi jsme z Čierného Balogu - Dobroče přes Machniarku, sedlo pod Vartou, Klenovský Vepor, Tri Chotare, Tlsty javor, Zakluky, Hronček, Tri Vody, Hrb, Vepor, Kopce, Poľanu a kolem Melichovy skaly do Skliarova. Svačinky od Vaškové tchýně. Příroda skoro bez lidí, hory bez chat, až třetí den a to měli jen lahváč a párky. Hrb - geografický střed Slovenska.
2011 jaro - Malá Fatra, Strážovské Vrchy
Trasa od Kunerádu přes Hlinickou Kýčeru, Skalky, Klak, Fačkovské sedlo, Čičmany, Strážov, Zliechov, Košecké Rovné, Kopec a na závěr přes Vápeč do Horné Poruby. Hodně trhání, velká skupina. Poprvé velmi velmi velmi dlouho době s námi šel opět Mamut.
© 2019 Paštikáři sobě -
ahoj ( at ) pastikari ( dot ) cz
Nápad projít Volovské vrchy vzešel od Frankieho - sláva mu! Je to liduprázdné pohoří s nádhernými výhledy, útulnami a dostatkem pramenů. My jsme prošli trasu z Hnilce do Zlaté Idky - celkem něco přes 70 km.
Brdky uprostřed Slovenska, bez turistů. Trasa měla 63,5 km, nastoupáno 2389 výškových metrů, zklesáno 2467 metrů.
Reprezentujeme Paštikáře v dalekých Pasekách.
Krásný divoký trek liduprázdným pohořím jižního Velebitu, při kterém jsme si sáhli na dno. Za ty výhledy to ale stálo!
Zimní spaní sice nebylo letos tak úplně na sněhu, ale to vůbec nevadilo. Čekaly nás dva krásné převisy a úžasné výhledy z vrcholu Klíče.
Krásný podzimní výšlap kolem jezera Königssee na Německo-Rakouských hranicích a také na hranicích našich fyzických možností :-) Dle mapy.cz cca 45km, nastoupáno 4200m výškových, zklesáno 3040m.
Rychlebky aneb courání bez lidí po hranici i Polskem.
Lockdown nás nezmrazil ani v Roverkách. A že tam kvůli němu byl pěkný přetlak - volný převis abys pohledal ...
Místo dlouho plánované výpravy kolem Königssee jsme museli vzít zavděk ČR, protože pár dnů před startem nám covid zavřel hranice. Ale hlavně, že jsme byli zase pospolu!
Tak takhle krásně teplo bylo letos na podzim v Roháčích :-) Ne kecám, nebylo to zas až tak super, ale počasí nám nakonec docela vyšlo. Až na ten silný vitr, který ale na fotkách není úplně vidět. Přechod jsme tentokrát dali "nalehko" s přespáním na Ťatliakovej chate.
Opuštěné pohoří Čergov nás přivítalo větrem, deštěm a přívalem sněhu. Dokonce i náčelník musel ustoupit do nedaleké osady Lipany aby nabral sil v hotelovém pokoji :-)
Reprezentujeme paštikáře na volejbalovém turnaji Ještědská 2019. Pravda, v trochu jiné sestavě, ale s kompletními dresy!
Výprava na Zakarpatskou Ukrajinu prosáklá vodkou a deštěm. Pokus o poloninu Boržava a nádherný přechod Bukovské poloniny. Zpět vlakem přes "východní semerink". Dobří lidé, dobrá vodka: první do jedné nohy, druhá do druhé nohy a "tretja na dušu" :-)
Trek po Českém Středohoří v režii Suriho a s krásným počasím. Trasa vedla z Kostlomat pod Milešovkou, přes zříceninu hradu Sukoslav (první noc), Milešovku, Kocourov na zříceninu hradu Ostrý - tu druhá noc. Třetí den pak přes Boreč na Lovoš, z něj do Malých Žernosek na přívoz, přes Labe do Velkých Žernosek a na třetí nocležiště na Radobýlu. Čtvrtý den pak kolem Kamýku na Plešivec a přes Hlinnou a Kundratice na Varhošť. Někteří s odbočkou na Krkavčí Skálu.
Poprvé jsme v rámci čundru řešili ubytování, ale jedná se o Vysoké Tatry a tam jinak nelze. Nakonec jsme skončili v Dolnom Smokovci , kde se nám Frankie postaral o catering a odkud jsme vyráželi na jednotlivé výšlapy.
Začáte akce doprováze silný déšť. Teprve, když se přidal velitel Sury se začalo dařit. Teda on se perfektně zamaskoval slivovicí, ale poznali jsme ho. Je to gerój - do kopce toho nachodil 2x víc svým nezaměnitelným obloučkovým stylem. Taky Frenkie překvapil, jak byl stále vzadu. Až druhou noc nám prozradil, že nám tajně nese buřty a piva pro všechny a že oslavíme jeho narozky :-)
Úžasný trek krásnými vápencovými horami mezi Rakouskem a Slovinskem. Počasí vyšlo na jedničku a nikdo se nezabil (i když to jednou bylo docela těsně :-)
Návsí - Sulov - Lysá hora - Ostravice - Pustevny - Radhošť - Rožnov p. Radhoštěm. Pak se partia trhala, část zůstala spát na Pustevnách, část na Radhošti a ve stanech. Večer zelená tráva, ráno 5cm sněhu (sakra, to je pořád v tom stanu nějaká tma ;-)
Čundr podzim 2015. Místo Roháčů jsme šli Slovenský Ráj a Nízké Tatry (díky/kvůli počasí). První dva dny deštivo, durch mokří, pak konečně hezky. Očekávání výhledů na Tatry. Z Vydrníku do Liptovské Tepličky. Prielom Hornádu, Biskupské Chýšky, Vernár, Králova Hola, Útulňa Andrejcová, Liptovská Teplička. Fajne
I přes to, že snámi byl v Beskydech Pakr, tak nepršelo. Možná tu anomálii způsobilo, že se Pakr připojil až na Kohútce, kam se dostal (maskován za gentlemana) autem nějakých děvčat, kterým se to nějak do kopce nechtělo rozjet :-)
Vosecká bouda budiž výstrahou poctivých turistů. Strašně nás tam natáhli využívajíc naší bujaré nálady. Jinak opět prima čundr. Jen škoda, že cestu pivních znalců jsme neměli čas projít celou (a někde už bylo zavřeno).
Čundr jsme zahájili super-mega-giga-extra-hamburgerem v Rabka Zdroj, proběhli Gorce po hřebeni, po sestupu dolů dokoupili vodu a nechali se převézt přes Dunajec v pltích. Poslední noc jsme uspořádali dálkovou oslavu přes mobil s novopečeným tatínkem Surkem (i Sojka byla :-)
Klasika kolem Berounky: Svatý jan pod Skalou, lomy Ameriky, Srbsko, kde nás opustil podroušený Suri (nejprve duševně a pak i fyzicky) a dále přes Kodu a Koněprusy.
Jarní čundr neproběhl klasicky na Slovensku, ale převážnou část v Polsku. Poloniny v Polsku jsou moc krátké. Nejhezčí část je asi až u Ukrajiny - Tarnica, Halicz a Rozsypaniec.
Volba podzimního čundru padla na Krušné hory. Poprvé šel s námi Maky a Sovíšek. Trasa vedla z Kraslic přes Špičák, Přebuz (zde bylo pěkně mrazivo), občerstvení v Horní Blatné, Vlčí jámy, rozhlednu na Blatenském vrchu k Hřebečné. Odtud jsme pokračovali kolem Mrtvého rybníka do Božího Daru, kde čundr končil.
Podzimní čundr Orlické hory. Trasa z Olešnice přes Polomské sedlo, Šerlich, Velkou Deštnou, Kunštátskou kapli, výborné občerstvení na Pěticestí, bunkr Průsek, rozhlednu na Anenském vrchu a pevnost Haničku do Panského pole.
Zahájení u Kozy v Oldřichovském sedle bylo bouřlivé a tak se parta v noci rozdělila na odvážné a moudré. Moudří zůstali spát u Kozy a odvážní se ztratili. Druhý den jsme se naštěstí šťastně shledali :-) a pokračovali dál do Jizerek ...
Přechod od Ružomberoku přes Vlkolínec, Rakytov, Ploská, sedlo pod Borišovom, Ostriedok, Križnou, Blatnickou dolinu, Ostrou do Blatnice.
Čundr Lužické hory. Trasa z Tolštejna kolem Luže, Hvozdu přes Scharfenstein do Hrádku nad Nisou s výbornou ferátkou u Jonsdorfu.
Sníh nám trochu zkomplikoval plány - bylo ho všude ještě fůra. Docela náročný výstup na Štefáničku, kdy jsme si sháli až na dno :-)
Komorní výprava, která nám umožnila spát načerno přímo v parku. Hned první noc se stala nemilá událost, kdy nám Suri pod převisem vypil téměř veškerý tvrdý alkohol a navíc nás pak druhý den strašně bolala hlava, takže jsme byli nuceni pít nepitnou vodu :-) Jinak super feráty a krása a nádhera kolem.
První hospoda na startu a hned se muselo pít déle, jak se na kluky převrátil stůl s pivy - čas schnutí jsme si krátili čutanou. Pilsko přejmenováno na Opilsko, bo jsem hráli kolíčkovanou (poznej chlast s kolíčkem na nose). Pod Babiou Gorou v sedle blesk těsně vedle nás a pak úprk dolů. Szlak Akademičny na Babiu Goru.
Na této výpravě se přidal Honza a Zerzi zjistil, že má alergii na zázvor. Jinak krásné liduprázdné hory téměř bez výhledů. Prales a zarostlé pěšiny, krásné Morské oko a vrch Vihorlatu.
Na této výpravě s námi byla dokonce dívka - Katka, Pakrova nastávající. Také se připojil Olexa. V sedle Medziholie přišli v noci medvědi pít k prameni. Pakr držel zbytek večera vařič a zapalovač, že medvěda sežehne. Vašek byl ve stanu s Olexou, ale ten ho vůbec neuklidnil: "Medvedze? Co? Sme mrrrtví!"
Pršelo... a pršelo, byla mlha. První zážitek byl Třinec a ranní hospody, pak chata na Stožku, bloudění v lese za ním, nocleh na zápraží chalupy. Frankie se připojil až v chatě na Ďole, a v podstatě se tady přidal k čundrům. Polsko, Trojzemí, Hrčava, dvakrát Mosty u Jablunkova. Slunečno až při odjezdu Pakra.
Oslava Pakrových narozenin nás vyhnala až do Roháčů. No a tady to vlastně začalo. Na první výpravy jsme už vyráželi dříve: Julky, Rumunsko (kde jsme se poznali s Tepličáky), ale tady jsme z toho udělali tradici ...